"Dobrý den," pozdravil malý princ. "Dobrý den," řekl obchodník. Byl to obchodník se znamenitými pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít. "Proč to prodáváš?" zeptal se malý princ. "Je to velká úspora času," odpověděl obchodník. "Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden." "A co se udělá s těmito padesáti třemi minutami?" "Co kdo chce..." Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce...

Četla sem zase jednou Telčský listy a měli tam vtipnej článek. Něco ve smyslu: Je jim devadesát, Když jim bylo osm, vítali v Telči T. G. Masaryk, za osmdesát pět roků Klause, který tam byl v roce 2006. Jak to tak někdo může napsat? Nechápu, jak je nemoho nenapadnout, že je to špatně...

Často mám pocit, že sem už o některých věcech už něco slyšela, nebo vím odpověď na otázku, nebo mě napadne něco vtipnýho, ale najde se vždycky nějakej rychlejší člověk, který mi to vezme z pusy, a já se pak nezmůžu na nic jinýho, než říct: "přesně to sem myslela", "tohle sem chtěla říct"..

A pak jdu s kámoškou na busák a ona řekne, že sem suchar.

Původně sem chtěla napsat něco úplně jinýho, jenže mě to napadlo večer v posteli, a já sem si to nenapsala, takže sem to zapomněla. .

Z modrých hroznů se dělá červený víno. A ze zelených bílý. No to je jedno.